Martin Zikmund on-line

Cestopis o stopování po Evropě VII.

Den sedmý: Dolomity a Rakousko

Vstáváme, rozlámaní, ale živí. Jdeme na kafe a hned vyrážíme dál. Jsme na úplném severu Itálie a navigace nás vede na čím dál užší a točitější silnice. Objevují se nádherné Dolomity. Vysoké skalnaté hory, padající voda, tyrkysová jezírka a vodopády, projíždíme v kopcích nádhernými vesnicemi, ve kterých se snad zastavil čas. Tak jsme zakoukaní do okolí, že přejíždíme poslední možnou odbočku do našeho cíle a zabloudíme v jedné z vesnic. Avia by měla problém se v ní někde otočit, ale Deny s dvojitým návěsem se otáčí s přehledem. Stavíme na kafe u krásného výhledu na Dolomity a dýcháme ten svěží vzduch.

Přejíždíme konečně rakouské hranice, jedem směrem na městečko Lienz, kde najdeme místo, kde máme vyložit izolace. Pomáhám s vykládáním, za hoďku jedem pryč a parkujem, aby Deny obdržel další zprávu z dispečinku.

To, co dostal nás ale vůbec nepotěšilo. Další úkol totiž není jet domů přes Brno, jak očekával, ale vrátit se do Itálie, do Bergama, naložit zahradní stroje a jet na Plzeň. Jsme před rozhodnutím, jestli nás někde v téhle rakouské díře vyhodí a budeme stopovat dál (přičemž bychom mohli max na trasu Innsbruck a pak do Německa), a nebo jestli s ním pojedeme zpět do Itálie, kde se otočíme a až poté pojedeme do Čech a ztratíme tak jeden celý den. Konzultuji s mapou, nadávám na tohle blbé místo a nakonec se rozhodujeme, že s ním raději pojedeme zpět do Itálie.

Cesta je dost nudná, Deny je naštvaný a nemluví, lepší je to až k večeru. Přemýšlí, co všechno provede šéfovi. 130 km před Bergamem stavíme na benzínce na noc. Tentokrát si však postavíme stan a budeme spát tam, protože další noc na 50 cm široké posteli ve dvou nepřežiju.