Martin Zikmund on-line

Co je nového?

Dík za otázku. Tento týden byl trochu náročný. Čas od času přijde důležitá chvíle, kdy se člověk může rozhodnout a díky tomu postoupit o něco dál. A takových v posledních dnech přišlo dokonce více.

Že se něco mění, jsem si uvědomil v posledních měsících. Začal jsem bydlet se svoji parnerkou a potom, co jsme si koupili svůj první vysavač, žehličku, kompletní vybavení kuchyně a další věci, které se obvykle nekupují zas tak mnohokrát za život, jsem zjistil, že některé věci už nejsou takové, jako byly dřív. Že už se o své žití starám jinak. Začínám být více nezávislý od rodičů a svůj život si organizuju sám. Ale dost této vaty.

A co se tedy změnilo? Především to, že jsem za krátkou dobu udělal velmi mnoho pokroků ve všech oblastech, které se mě týkají a které mě zajímaly. Začal jsem lépe využívat svůj čas, abych něčeho dosáhl, abych se něco nového naučil a abych odvedl kus práce, která bude odměněna a nechá ve mně kus zkušeností.

Osud asi viděl, že se příliš rozbíhám, tak mi neváhal do cesty postavit jednu překážku. Zjistil jsem, že od září nemáme kde bydlet, protože na kolejích nás už nechtějí. Takže první zásadní změnou za poslední tři roky je, že…

Odcházím z kolejí. I toto má svoje hodiny a myslím si, že to stejně přišlo v ten správný čas. V něčem mi koleje budou chybět. Mají blízko k přátelům, blízko k studentskému a bohémskému životu a blízko k velmi originálním společenským událostem. A já teď odcházím a budu mít zas blízko k tomu obyčejnějšímu spořádanému životu. Ale nejen k němu. Nyní to budu mít blízko i…

Na Českou. Aby byl odchod z kolejí uskutečnitelný, musí to splňovat i ten další aspekt — musím mít kde bydlet :) Najít byt, resp. při našich finančních možnostech spíš privát, který by odpovídal všem nutným parametrům a požadavkům není nic jednoduchého. Není všechno zlato, co se v inzerátech třpytí. O koupelnu se s dalšími pěti lidmi rvát nechci. Také chci, abych se v místě svého bydliště cítil dobře, měl své soukromí a neměl to daleko, ať půjdu kamkoliv. Těch požadavků je mnoho. Rozebírat to nebudu, kdo mě zná, tak moc dobře ví, jak jsem vybíravý a nekompromisní při výběru snad čehokoliv. Ve správný čas na správném místě udělat správné rozhodnutí (někdo tomu říká mít štěstí) se vyplácí. A proto nás od 1. července již nezastihnete na kolejích, ale v pěkném zrekonstruovaném pavlačovém domě na ulici Slovákova. Jinými slovy dvě minuty chůze od České.

Jenže — bez práce nejsou koláče. Jelikož jsem permanentně hladový a rád bych těch koláčů zporcoval víc, než jich mám ve spižírně a nemusel pak stále čekat, až je maminky a tatínkové upečou, tak jsem se rozhodl…

Pracovat. Ano, čtete správně. Už žádné kšeftíky a melouchy okolo. Ráno brzy vstát, jít do práce a vrátit se odpoledne. A pak si dělat co chci a mít volný víkend. A za měsíc dostat výplatu. Lukáš na to už přišel, ale bylo vás více, kteří ve mně tu výzvu vzbudili a ukázali mi, že to jde. Inu, kdo se včas nerozhodne, ujede mu vlak. A tak jsem nečekal a poprvé odeslal své CV se záměrem získat seriózní práci. Milá paní Táňa mi v telefonu potvrdila oboustranný zájem a navrhla datum pracovního pohovoru. Spolu s kolegou za mnou do Brna jeli až z Prahy, aby si mě pořádně prohlídli. Pracovní pohovor byl příjemný. Následoval písemný test a zkouška v praxi, která proklepla, co všechno neznám. A počínaje dnešním dopolednem se vám mohu představit jako Administrátor linuxových serverů ve společnosti Seznam.

Ale aby to nebylo jen o komerci a konzumu. Dobrovolně přikládám ruku k dílu a začátkem toho měsíce se stávám jedním ze 24 zakládajících členů sdružení Wikimedia Česká Republika. Snad to k něčemu bude.

Co bude dál? Do Seznamu nastupuji 1. srpna, takže si léto stihnu užít dostatečně. Nový zaměstnavatel mi dokonce slíbil, že mě pustí koncem srpna na týden vodu, což je samozřejmě perfektní. Během srpna v Brně bohužel moc nepobudu, čeká mě cca měsíční intenzivní školení, které je vzhledem k teprve rozvíjející se brněnské pobočce pouze v Praze, kde bych měl údajně dostat nějaký firemní byt. Uvidíme.

A to je vše, přátelé…