Martin Zikmund on-line

Cestopis o stopování po Evropě I.

Dlouho připravované plány na červencovou dovolenou ve dvou nám selhaly. Nejdříve to měla být Francie s doprovodem bratrance, pak bez něj (rozpočet narostl o ubytování a cestu zpátky), po mírném vystřízlivění už jsme koukali po turistice na Ukrajině či v Rumunsku na koňském povozu (po čemž stále ještě koukáme, ale třeba za rok) a nakonec jsme zjistili, že stěhování nás natolik finančně vyčerpalo, že prostě na dovolenou mít nebudem.

Co s tím? Hlava už mi praská z toho, že jsem pořádně dlouho nevypadl za hranice a Julče jsem akčnější červenec také slíbil… někam prostě vypadnout musíme.

A jak nejvíc ušetřit za cestu? Jet stopem. Jak nejvíc ušetřit za jídlo? Vzít si jídlo s sebou :) Jak nebýt zklamaný? Neplánovat a nemít žádná očekávání. A tak jsme se hecli. Itálie se jeví jako ideální kompromis představ o vzdálenosti, bezpečnosti i cenách.

Naše představa

Na doporučení zkušenějších stopařů volím trasu Brno → Vídeň → Graz → Venezia. Z Benátek pak kam to zrovna pojede. Koukám na severní a střední Itálii, vybírám zajímavá města, kam bychom se rádi podívali a která jsou dobře dostupná. Na severu je prý hnusné moře, pěkné začíná být až někde okolo Pescary a níž, Pescara se tedy jeví jako místo, kam bych fakt chtěl, kdybychom měli na autostopu opravdu štěstí.

Příprava

Do zahraničí jedu stopovat poprvé. Naivně nejdříve tisknu všechny možné kombinace tras mezi městy, které bychom chtěli navštívit (z map na webu), abych měl trochu představu, kam že to vlastně stopujeme, připravuju cedulky na všechny směry a možnosti, které odhaduji, že by se mohly vyskytnout. Kamarád Nino se mě od této činnosti snaží odradit. Vysvětluje, proč je to úplná blbost, předává mi své zkušenosti ze stopování po Evropě a vysvětluje, jak se stopuje efektivně. Na cedulky se vykašli, vem si mazatelnou tabuli a fixy, nikdy nevíš, kam tě stop dovane. Stopni a jeď s ním co možná nejdál to jde a až tam se rozhodni, co dál. Bez podrobné automapy to ani nezkoušej. Uznávám, že potom, co jsem otevřel automapu a viděl ten rozdíl oproti mým mapkám, tak mi došlo, jaké obrovské zatmění mysli jsem měl. Ne, že bych automapu nikdy neviděl :), ale při tisku svých mapek jsem stále uvažoval trochu jako pěší turista. Nepotřebuju vědět, kudy silnice vede a jestli se točí doprava nebo doleva, potřebuju především vědět, kde je jaký nájezd, z jaké strany, v jakém směru dálnice, kde přesně je první či poslední benzínka jakého úseku a podobně. Za toto vzpamatování mu díky. Půjčil mi svůj starý auto-stop autoatlas přejetý kamionem :), ale při hledání italského slovníku jsem v knihkupectví našel v akci pěkný, (o 14 let mladší :)) autoatlas Itálie a od Nina si půjčuju jen stránky, kde je Rakousko. Vyměněných 210 € musí jako pojistka na případné průsery stačit. Pojištění máme.